Svoboda. To je to slovo, kterým se dnes každý ohání: „Já mám svobodu, já můžu vše!“ Ale nikdo z nich si už neuvědomuje, že za své činy i ve svobodném státě musí nést následky, protože když je svoboda neomezená, tak je to vlastně anarchie. Jenže je tu další kámen úrazu – svoboda a spravedlnost. Bohužel, ať už demokratický nebo diktatura,
Tik tak, tik tak…
„Nestihnu to, nestihnu to!“ Aniž by nám to došlo, žijeme stále ve stresu. Vždyť si to porovnejme. Kdo stíhá dnes to, co před pár lety? Bereme si na sebe jen zkrátka velké břemeno, nebo opravdu je všechno rychlejší a člověk zkrátka nestíhá to tempo všech těch počítačů, strojů? Jako příkladu uvedu i věc, jako je oběd. Kdy jste si naposledy
Sám a sám a sám aneb když nejen v lásce nejdete s proudem
Můžeš řvát, šílet a křičet, můžeš bouchat do zdi, říkat: „Budu jinej! Neslyšíš moje prosby?“ Víš, jak jsem začal, ale netušíš, jak skončim, budu další bastard, až spálim všechny mosty. Mezi mnou a dalšíma už neuvidíš rozdíl. Sem vlak, o kterym víš, že se nehorázně zpozdí. A stejně čekáš na naádraží, nehledáš další spoje. Prostě čekáš pod světlem, čekáš, až