Hořkosladký šálek osudu
Všechno se vyvíjí. Jistě, i já jsem se dost změnil a při pohledu na poslední příspěvek na těchto stránkách musí být nejednomu čtenáři jasné, že web zaznamenal při nejmenším klinickou smrt v délce neuvěřitelných osmi a půl let. Prostě jsem neměl nápady a řešil jsem i jiné problémy, než psaní zbytečných článků jako je tento.
Popravdě, před tou dávnou dobou jsem byl rád, když si někdo zobrazil moje články a občas k tomu dal i like, nebo komentář… Dneska je mi to už v zásadě jedno.
Za těch více než sto měsíců se událo mnoho. Vystřídal jsem povolání prodavače, jak u malého obchodníka, ale i u velkoobchodního řetězce. Dokonce jsem se dostal i do provozu divadelního. V dobách nedávno minulých, kdy celý svět byl paralyzován, pokusil jsem se opětovně začít zase psát. A také a v neposlední řadě musím zdůraznit, že mám fungující vztah.
Nezmiňuju to tady, abych si nějak honil ego, nebo dokonce aby mi bylo záviděno, ale že se vše mění a vše se posouvá.
Deset… Deset let… To by byl přesný časový údaj, v září tohoto roku, kdy obývám současný byt. Ano, byl by… Jak už to chodí, vše se mění. Neříkám, že jsem zapustil kořeny, ale najít si jiné bydlení a odstěhovat se nebude (doufám) příliš náročné, ale nikdy jsem se rád nestěhoval. Opravdu jsem zastánce toho, že je snazší vyhořet než se stěhovat.
A proč je to všechno hořkosladké? Mám rád svůj život, miluju svou přítelkyni, dokonce mám rád práci na jevišti (za jevištěm), ale díky okolnostem a končící sezóně v divadle se musím během jednoho měsíce najít jiné bydlení, sbalit se, odstěhovat, a to vše zvládnout, aby se soukolí mého života nezadrhlo, případně nerozlámalo.
Pokusím se příští článek napsat dříve, než za osm a půl let.