Již delší dobu si pokládám otázku: „Jakým právem mně soudíte, když mně neznáte?“ Tento článek je určen všem a současně nikomu… Pravda je taková, že nejvíc mně vytočí, když si jistí lidé myslí, že sežrali všechnu moudrost světa a náležitě vám to dávají sežrat a využívají tzv. partyzánských praktik… Není to stížnost. Není to prosba. Není to žadonění… Toto je
Pro dobrotu, na žebrotu
Tamten má to a ten zas tohle… … a když to dáme na hromadu, tak ve finále nemáme nic. Možná si říkáte, co to je za blbost. Povím vám jeden krátký příběh, který je skutečný, ale nebudu tu uvádět detaily, aby mně nemohl nikdo napadat, že jsem jej například pošpinil. Dopředu uvádím, že vše je pravda a jen v krajních
Nezaměstnaná
Jak již název článku naznačuje, řeč bude o nelehkých časech nás – přibližně 560 tisíc nedobrovolných klientů pracovních úřadů. Ne však o těch, kteří se práci vyhýbají jak čert kříži a s úsměvem na tváři a radostí sobě vlastní ždímají stát na sociálních dávkách. Doba je to opravdu nelehká – obzvláště pro ty, kdo ztratili zaměstnání a zbývá jim pár