Grugar v Arábii
Barbar Grugar je hrdina z pradávných dob, kdy světu vládl mocný válečník Romidu. Grugar měl vobrovský svaly, a proto taky vobrovskou sílu! Svaly nabral, protože už od 3 let musel makat jako otrok v dolech na železo pro Romidovu armádu. Když pak utekl, stal se z něj obávanej bojovník a nemohl se mu postavit nikdo kromě Romida a jeho kumpánů. Jenže těm se zase nestavěl do cesty Grugar.
Jednou cestoval Grugar se svojí skupinou mongolskejch žoldáků přes rozlehlou, arabskou poušť. Po mnohadenní cestě dorazili do jedné na první pohled prázdné oázy. Nechali napojit svoje válečné velbloudy a začali si plnit měchy vodou na další cestu. V tom Grugar strašlivě zařval: „Aaarrgh, jsme v pasti.“ A skutečně, všude okolo nich se hemžili Arabové v bílejch hábitech se zakřivenejma šavlema. Jeden z nich, zřejmě vrchní Ahmed, předstoupil před Grugara. Byl zarostlý dlouhým černým plnovousem a ve tváři měl zběsilý výraz. „Jsem šejk Bolasejr a toto je moje věrná skupina Al Gebrá.“
„Jsem Grugar a tohle jsou moji votroci,“ řekl mohutný barbar a ukázal na Mongoly.
„Jakého boha uctíváš,“ ptal se Bolasejr.
„Žádného boha neuctívám. Bohové jsou slabí. Jsem barbar,“ řekl Grugar a udeřil se do prsou.
„Ty nevěříš ve velkého Determinanta,“ zuřil Blasejr.
„Ukaž mi ho a já ho zabiju,“ prohlásil Grugar klidně.
„Nebude třeba abys bojoval s bohem. Postačí když se utkáš s mou pravou rukou, Krajníkem,“ ďábelsky se rozchechtal Bolasejr a rukou dal znamení. Před Grugara odkudsi vyskočil šílený trpaslík Krajník.
„Vydělím tě polynomem,“ ječel jako blázen (protože byl blázen). A Grugar se zalekl jeho magického zaříkávání.
„Nechť A je matice regulární, pak matice B je maticí inverzní k A právě tehdy, když …,“ zaklínal dál Krajník.
Grugar si však všiml, že Krajníkovi inkantace jsou naprosto neúčinné a rozťal mu břicho, z něhož se na žhnoucí písek oázy vyvalila střeva.
„Zabte ho,“ zařval vytočený Bolasejr nad ztrátou svého vrchního zaříkávače a Arabové se vrhli jako zuřiví psi na Grugara. Grugar sekal svým mečem zleva doprava a zpět. V jeho úderech byla taková síla, že ostří meče hravě roztínalo těla pěti i šesti Arabů najednou. Voda ve studni se brzy zbarvila rudou krví. Všude se váleli odsekaný ruce a vystříknutý mozky. Před Grugarem se vytvořila hromada zkrvavených a zohavených těl. Grugar na ní vystoupil a pohlédl na Bolasejra. Ten se dal na zoufalý útěk. Grugar za nim mrštil svůj obouručák. Meč Bolasejra zasáhl do zad a bez problému prošel skrz. Rozerval mu plíce i srdce. Z Bolasejrových úst unikl výkřik a sprška krve. Pak se dočista mrtvý zhroutil k zemi.
Všichni Grugarovi Mongolové jen seděli a sledovali svého pána, ani na chvíli je nenapadlo, že by mu mohli pomoct, protože věděli, že na Grugara je potřeba daleko větší přesila.
Grugar ukázal na hromadu zkrvavenýho masa: „Tady máte večeři, hoši.“ Odměnou mu byl nadšený jásot a Mongolové se hned pustili do žrádla. Grugarův pohled spočinul na Bolasejrovi z jehož zad trčel dlouhý meč.
„A já si dám tuhle jednohubku.“