Ukradená minulost
Znáte takové ty příběhy, kdy se škola staví proti šikaně a raději chrání ty, kteří šikanují oběť? Nebo ten ohraný příběh oběti a viníka, kdy se všichni snaží role prohodit? Nebo ty filmy z Ameriky, kdy spolužák zmlátí jiného spolužáka jen proto, že ten, kdo byl zmlácen, chce od útočníka slyšet, s čím má problém? A pak ty filmové příběhy, kdy oběti ztratí paměť a pak jen smutní z toho, že zapomněli své lásky, své kamarády, cesty, uličky, své zážitky z dětství nebo snad i nějaké dovednosti?
Jenže co když tyto příběhy se opravdu stanou? No, můj příběh je bohužel pravdivý… A že je smutné, jak se zachovají různí lidé a je to přímo berku a trestu hodné…
Pravděpodobně to asi znáte vážně jen z televize, možná ze zpráv, anebo ten příběh znáte sami. Příběh kluka, co odešel na střední a doufal, že se něco zlepší, že najde konečně dobrý kolektiv, že ho všichni budou brát za to, co má v hlavě a ne za to, kdo je, kým je. Jenže víte přece, co znamená myslet.
Začátek byl super – legrace, noví kamarádi, všichni vás brali, nikoho nenapadlo vás za něco soudit, zkoumat vás, posmívat se vám, zkrátka idylka. Ale každá idylka má svůj konec. Přijde nějaký chytrolín a sebere vám i něco z toho mála, co jste do teď měli. Zprvu to vypadá, že to možná bude kamarád a bude s ním řeč, jenže opak je pravdou, ale na to přijdete až později.
Čas utíká, více poznáváte nové spolužáky, hledáte si svoje místo, jenže po nějaké době snažení vám to opět někdo překazí a vy jste na tom ještě hůř. Do toho se rozjede někdo, do koho byste to nikdo z vás neřekli, ještě více a vám zbývá smutek a vztek. Urážky od někoho, kdo si přijde do vaší třídy ještě déle než vy a dělá tu ramena, jako kdyby on vás ze všech těch sedících z ročníku znal nejví-
ce – Tomáš. Dvoumetrový habán, který si myslí, že je pánem tvorstva a banda oveček ho následuje, jako kdyby to byl vůdce Jan Žižka. Ale ono houby, je to jen další machr, který si na vás léčí své komplexy a jeho kamarádi mu s tím velmi rádi pomohou. Ale proč? Vždyť přeci kdyby on si to nerozjel, tak oni mlčí. Jenže Tomáš je rád „vůdcem“.
Když svůj příběh s „vůdcem“ ovcí říkáte známým a kamarádům, všichni vám říkají, že tohle je střední a nikoli základka, že se nemusím bát nějakého pitomého násilí. Co hůř, říkají to i učitelky. Ale vůbec nejhorší je, když to řekne i vaše třídní a zároveň i taková ta poradkyně přes věci, dějící se ve škole. Říkejme jí paní HP (odvozeno od skutečného jména). Když už to má ráz, kdy to je fakt vidět tak, že se to paní HP dozvídá od lidí mimo, musí zasáhnout. Jenže to je typem tyty a co si budeme povídat – to vážně na 16 letý kluky nezabere. To je jako kdybyste vlka strašili tím, že až půjde lesem, tak ho sežere Červená Karkulka s babičkou a myslivec si taky dá pěkně ugrilované žebírko.
Urážky se nesou dál. Vy si říkáte, že už toho asi přeci jen bylo dost a uděláte něco, co byste jako hrdí lidé a chlapi nikdy neudělali – omluvíte se jim v podstatě za nic, jen aby to už konečně skončilo a oni vám dali pokoj. Ano, zabralo to. Na měsíc? Na dva? Pak si to zase jeli v první řadě a já si říkal, že tady to už prostě končí. Prostě finish, konec, na ně fakt seru a nebudu se jimi zaobírat. Pak přišly prázdniny a já měl pokoj. Vlastně ne doslova. Nahrával jsem mixtape Nemohl jsem zůstat a i to mě od nich odreagovalo.
Pak přišel druhák a vypadalo to, že naše parta dostala rozum a ovečkám došlo, že jejich „vůdce“ je prostě úplně stejný jako oni. Jen o nějaký ten centimetr vyšší. Stejně nikomu z nich pořádně nevěříte, přeci jen to nějak ve vás zůstane. Pak se zase něco stane. Ale ne tak, že by to řekli z očí do očí, někdo něco anonymně píše. Víte moc dobře, kdo to je. Jenže je to bez podpisu, a když to někomu řeknete? „Andy, tohle by kluci nenapsali!“ No, i kdyby to tehdy nenapsal nikdo z nich, tak jeden uskutečnil to, co tam bylo: „Zmlátim tě tak, abys sis myslel, že celej tvůj zkurvenej život byla jenom lež a každej tvůj kamarád byl pro tebe jen kretén z FB,“ nebo další: „Zabiju tě!“ a nebo další: „Dostaneš do huby tak, že už se nezvedneš,“ a další takovýhle nesmysly, co jsem na jednu stranu házel za hlavu, ale zase na druhou něco z toho ve mně zůstalo a už vím proč – abych si to pamatoval dodnes (gramatika u citací výrazně upravena).
ASKo jsem zrušil a byl klid. Klukům jsem začal pomáhat a byl klid ještě větší. Byl jsem docela šťastný – měl jsem kamarády, klid ve třídě, měl jsem a mám milující slečnu (ten pocit, když si nepamatujete, jak jste poznali člověka, s kterým jste už téměř rok) a zároveň i mnoho nepřátel. Takhle to šlo dál, docela dlouho to takhle šlo dál.
Jak se říká, každá idylka jednou a něčím končí. Ta má skončila. Stačilo se podívat (ještě k tomu fakt čistou náhodou) na spolužákův počítač, na ten Tomášův. On s tím nepřestal. Zase mě zařazoval do holek. V duchu jsem si řekl: „Tak on s tím nepřestal…“ Když jsem to řekl AŠ (opět odvozeno od jména), přišlo mi, jako kdyby se mi ona smála také. A ta samá reakce byla, když jsem to řekl KJ (opět odvozenina). Po hodina jsem vystřelil jak raketa. A vystřelil jsem za přítelkyní. To ještě nepočítám, že jsem slyšel o své holce, že je lesba. Opět z úst Tomáše a jeho ovečky se krásně smály s ním. Fuj, blbě mi je z všech čtyřech a doufám, že nemusí z pěti. Přítelkyni jsem to řekl snad vše a Tomáš byl za debila, zase!
Čas šel dál, teda, uběhlo pár dnů. Ve třídě jsem se svěřil spolužačce LS (odvozenina). Jenže k panu Tomášovi se doneslo od nějakého „dobrého“ človíčka pouze to, že mu chci rozbít držku. No, kdo by ale nechtěl. Hrál si pohodáře, kterej je se mnou za dobře, nechával si radit apod. Fuj, je mi z něj špatně, ale teď k jeho reakci (gramatika nebude upravována).
Tomáš: „Nazdar, ty mi prej chceš dát po drže a zabil by si mě jo ?“
Já: „Nazdar, já chci spíš po tobě, aby si mi zopakoval ty svoje silácký kecíčky do očí… Ale za takovej průser, abych tě zabil, mi fakt nestojíš, to se neboj, „frajere“.“
Tomáš: „Tak odpovis mi ?“
Tomáš: „silácký ? To jako v cem ? Nemuzu za to ze mi cekujes pocitac o IKT a to co sem rek plati Jestli si tk veris tk by sis to moh semnou vyridit po skole“
Já: „Věřím, no, protože ty tu machrujes s 50kg… Řekni to do očí, ale neudělám ti radost první rány, to dopreju tobě, aby sis nemoch stěžovat Takovejch jako ty už tu bylo… Dneska držej pysk Protože se bojej Frajirku, ale nemel o věcech, o kterejch nic nevíš, bude to pro tebe lepší Jako, je docela fail, že já ti odpověděl a tvůj opisovaci mozek to nezaregistruje… I když co chci od někoho, kdo neví, kde leží Lachty“
Já: „BTW: Nikdy jsem tě neslyšel to říct, tak nezamenuj trapný klavesnicovy tlachání za postavení se někomu postavit z oči do očí, ale to chci po někom jako ty moc“
Tomáš: „Twl kde se to v tobe bere frajere takový zabijácký keci… ty už by ses měl probrat a jít se radši učit aby si náhodou nedostal za 3…“
Já: „To, že mi zalezi na prospěchu není minus a ehm, já se moc neucim, měl by ses smířit s tím, že mě asi bylo do vínku dáno víc Já ti to ale klidně řeknu do očí, já na tebe čekám, neboj se Já nejsem jako ty… Jsi normální krysa, co si nechá radit a za zády si to jedeš v první řadě.“
Já: „BTW: Je vidět, že mě vůbec, ale vážně vůbec, neznáš.“
Tomáš: „Hele Andy je zbytečný aby si dělal ve škole scény takže by sme se mohli sejít3 nebo 4 ledna v benesove to tam zrovna budu a vyridit si to jenom mezi 4ma ocima…“
Já: „Sice nevím, jestli budu k dispozici, takže ti nemůžu nic zaručit, ale zkusit to mužem… Chci, ať mi to rekneš a rekneš mi, s čím máš problém u mě.“
Tomáš: „No tady uz nejde o říkání … říkáš že si na mě věříš tak jak chceš když vážim 50kg tak mě zmákneš jak malinu.“
Já: „Přečti si to ještě jednou.“
Tomáš: „snaz se si to neak zaridit, chci predejit zbytecnymu divadlu ve skole, ktere od tebe ocekavam z toho co sem slysel jak si tam delal ramena, kdyz sem tam nebyl…“
Já: „Myslíš to, jak sem řek, že bych tě.nejradši zmlátil do kuličky? A už ti nikdo neřek třeba to, že bych ocenil, když bys mi to řek do očí, co? Nebo to, že jsi se zachoval jak krysa… To sem řek taky… Ale já to právě forma FB resit nechtěl, já čekal a čekám, až se setkáme osobně a pravděpodobně sis špatně přečetl ostatní zprávy.“
Tomáš: „Když píšeš že seš takovej zabiják, tak az prijedu tk se muzes ukazat… sem na tebe zvedavej“
Tomáš: „A dost psani.. proste tam bud“
Já: „Hele, udělám.pro to, co můžu, ale nevim čas, no Bydlim docela z ruky A pokud nebudeš moct v nějaký časy,tak kvůli tobě nebudu trávit noc v Bene.“
Tomáš: „Doprdele na co si tu hrajes ? Kdyz sem do tebe v prvaku jenom strcil tak ses rozbrecel jak mala holka a tedka je z tebe nakej velkej drsnak ?…“
Tomáš: „Ja bydlim jeste vic z ruky a zaridim si to tk tam bud at si to muzem spolu vyridit“
Já: „Jasně, rozbrecel Já kvůli tobě nebudu někde přes noc A nestál sem pevně, toho sis taky moch všimnout A víš, co taky bylo docela good? Že já tu flašku po tobě mrsknout nechtel a ani nevíš, proč sem brečel Neznas mě, ani můj život… A časy se mění.“
Tomáš: „Ani nechci seš mi úlně u prdele tk nevim proc mi to tu porad predhazujes…“
Já: „Kdybych ti byl tak moc u prdele, neresis mě. Tomáši, moje poslední slovo – na tu schůzku přijdu, ale v čas, kdy se budu moct vrátit domů, to je snad úplně normální požadavek, ne?“
Já: „Toho 4. sem ochotnej se s tebou sejít v rozmezí 17-19:30h…“
Přešly Vánoce a Tomáš se samozřejmě neozval, což znamenalo další konverzaci s nim. Myslel jsem si o něm o svoje, že se neumí ani ozvat na pitomou schůzku. Inu, ale mělo to pokračování:
Já: „Jsi fakt debil, je tu vidět krásně tvůj charakter Děkuju, že sem zbytečně kvůli tobě prodělal cash Už se za tebou nedostanu tak Takže si tě hezky najdu ve škole, což je vlastně nejjednodušší, protože jsi se mnou v jedný třídě Fakt no comment na tebe Hlavně že plná huba keců ale skutek utek, máš prostě jen hubu plnou svejch mrdek.“
Tomáš: „A kdo rek ze tam prijedu ty picko? Nakonec sem nejel pres benesov. Kdyz ses takovej drsnak tak se muzem sejit tak v pul 8 pred skem v pondeli.“
Já: „Nebudu kvůli tobě vstávat před pátou, do Bene přijíždím každý ráno cca kolem 7:17, takže si asi budeš muset počkat… Ale ono by stačilo, kdyby si nebyl tak línej a napsal, že to odvoláváš, to by stačilo, ale ne, ono „pán“ rád na sebe nechává čekat a myslí si, že se ho někdo tak bojí, že si ani nevzpomene… Na to zapomeň, holenku, tyhle časy bání se kohokoliv mě přešly, to se neboj.“
Tomáš: „V klk budes pred skolou? Chci to vyridit mimoskolne.“
Já: „Ale jakou mám jistotu, že budeš bez svejch kamarádů? Dřív jak ve 35 fakt ne.“
Tomáš: „Takze ve 35 pred Skem? Proc bych si sebou na tebe mel brat? Se neak kurva cejtis. Jo a ty tam prid taky sam bez holek.“
Já: „Jednu si s sebou vezmu, protože se mnou jezdí pořád Copak, ty se bojíš holek? Cejtim, to máš pravdu… A ty mě asi kurva podceňuješ, jak tak čtu…“
Tomáš: „Ty tam chces delat divadlo? Prid sam at si to vyridime z oci do oci. To si pis ze te podcenuju pro me ses uplny hovno.“
Já: „Řekni svojí holce, s kterou jsi skoro rok, že jdeš na schůzku tohodle typu… Jsi si jist, že pustí? Asi to neznáš, protože taková holka by nikdy svýho kluka samotnýho nepustila… Jsi tak „vtipnej“…“
Tomáš: „Proste prid sam nesnasim kdyz je u takovyhle veci vic lidi, kor holky…“
Já: „Já taky ne, ale řekni jí to sám… Je tak ironický, že moje vědomosti se ti hodily… Pak je ironický, že mě pokládáš za holku… A vlastně by ses se mnou pral… Máš to v tý hlavě hooodně pomotaný… Já se s tebou klidně poperu, když po tom tak toužíš – obrana… Ale první ránu ode mě fakt nečekej…“
Tomáš: „Do prdele proste si to zarid takovej drsnak jako ty urcite neco vymysli.“
Já: „Ale ale, pán se zlobí…“
Tomáš: „Jestli mi nechces dat prvni ranu tak tim padem se me bojis a chces abych ti ji dal prvni ja a ty pak mohl jit za ucitelkama brecet.“
Já: „Učitelky jsou svině, který jsou stejně na vaší straně… Nebojim se tě… Ale kdyby se něco stalo, ODMÍTÁM a NECHCI za to nést odpovědnost.“
Tomáš: „Jinymi slovy se boji.“
Já: „Kdybych se tak moc bál, ani tam nepřijdu. Vim už, že jsi pěkná svině a kdyby se něco stalo, neštítíš se na mě vše hodit a vlastně, ono kdo dá první ránu, tak automaticky může za vše a to mě se jaksi nechce.“
Tomáš: „No ty píšeš mě jak si to semnou chceš vyřídit tak nechápu co mi to tu teď píšeš za sračky. Kdybych ti jí vypálil já první tak bych se musel sám za sebe stydět. Takže pokud se bojíš tak pak nechápu vůbec proč píšeš.“
Já: „idiots everywhere Ty si fakt odporuješ skoro každou větou, kterou napíšeš Přečti si to úplně celý ještě jednou Já jsem ti řekl, že to chci od tebe slyšet od očí hezky, aby jsi ukázal, jakej jsi to frajer Je vtipný, že minulej rok ti nevadilo do mě strkat No jo no, posměchy všem jdou krásně To se musí nechat, ale když se pak něco děje… Najednou začínáš uhybat a bla bla, je mi blbě, skutek utek BTW: Ty jsi napsal úplně jako první, tak nevím, co ti zase jako leze do prstů… Já jsem ti pak napsal, že ses moch jako třeba ozvat a že to nebylo moc chytrý, že jsi se neozval Já si nebudu svůj život kurvit tim, že někde nějakýmu machýrkovi dám první ránu, to prostě ne, nestojíš mi za nějaký popotahování od školy… Páč i před školou co se stane, bohužel furt spadá pod školu… A že ty si měl v plánu přivejst svoje kámoše, který by tam vesele ryli do mě s tebou?“
Tomáš: „Jo uz prestan srat ty tvoje kryplovsky kecy. Ve 35 se sejdeme u prf Skem a tam si to vyridime jako chlap s „chlapem“.“
Já: „Co jako chceš říct těma uvozovkama? A nevim, co je to tvoje: „Ve 35 se sejdeme u prf Skem a tam si to..“ (citace)“
Tomáš: „Twl tak ty mi pises „takovejch uz bylo a tedka drzej hubu,, a tedka delas ze nevis?“
Já: „Tak to hezky napiš… Já to moc dobře vim… A doporučoval bych ti fakt jako odpovídat i na ty otázky Se bojíš odpovědi, nebo prostě nevíš odpověď?“
Tomáš: „Hele mej se a v tech 35 bud pred Skem sam.“
Já: „Seš fakt blbě navedenej -.- Co je kurva to tvoje SKem? idiots everywhere -.-“
Tomáš: „S centrum za skolou pusinko“
Já: „Seš teplej, vole?“
Tomáš: „Uz drz picu slepice“
Já: „Takže možnosti 1. Jsi teplej 2. Jsi slepej 3. Jsi ožralej 4. Jsi fakt debil“
Možná jsem mu vůbec odpovídat neměl a už vůbec sem neměl chodit na schůzku, která je na takovyhle zastrčenym místě. Popravdě, nevěděl jsem, jak je tam liduprázdno, nikdy jsem tam nebyl. Viděl jsem to místo vždycky pouze z okna.
Tak teda přišlo pondělí 6.1.2014. Moje přítelkyně měla divný pocit a já taktéž, ale nevnímal jsem to, chtěl jsem tam jít s čistou hlavou. Tomáš ke mě s divným výrazem v očích, jak kdyby byl v nějakym tranzu. Neustále tam do mě hustil, co jako po něm chci apod… Tak jsem mu v klidu odpovídal, že to moc dobře ví. A když jsem mu řekl, ať zopakuje to, co napsal na ten pitomej počítač a co říkal, tak do mě strčil a než jsem si stihl sundat batoh, tak strčil i do mé přítelkyně. Ano, nedala si říct a šla tam nakonec se mnou a díky bohu za to. Já do něj strčil s tím, že se prostě do holek nestrká, že jí se to ani netýká! Vzhledem k tomu, že má téměř dva metry, tak využil toho, aby mě chytil za bundu a začal mě mlátit do hlavy hlava nehlava. Já se mu snažil vysmeknout. Nakonec se mi povedlo ho odstrčit, ale jak jsem už byl trošku omráčený, tak se mi motala hlava a když do mě strčil znova, tak sem spadnul hlavou na obrubník. On v tu ránu na mě skočil a po dvou ranách do hlavy jsem byl tuhej… Zbytek mi už řekla přítelkyně, když jsem se nějak dovrávoral do školy. Když mě na té zemi mlátil, tak mu bylo úplně jedno, že jsem tuhej, tak vyndala nůž. Jenže ho ani nevytasila (tzn. že nebyl otevřený). Sama se ho bála po tom, co udělal mě a že i strčil do ní. A on v tu ránu přestal. Jenže já už byl docela mimo. Nevydržel jsem tu dobu ve škole a šel jsem k doktorovi, kde jsem strávil dalších několik hodin. Otřes mozku, pohmožděná páteř, naražená čelist a amnézie (možná dočasná, možná ne). A pro něj to znamenalo nahlásit na policii. Ve škole pak řekl, že ho měla údajně má přítelkyně chtít vykuchat. A abych nezapomněl, poslal mi svou odpověď plnou lží:
Tomáš: „Hele rozlezelo se mi to v hlave a doslo mi ze sem to vazne prehnal. Chci se ti omluvit, a hlavni je ze proti tobe vubec nic nemam. Jenom me stvalo ze si mi nadaval na fb a delal ramena. Kdyz ve skole sme spolu vazne zadnej konflikt nikdy nemeli. Jeste jednou sorry vazne sem nechtel aby to takhle skončilo“
Že proti mně nikdy nic neměl? A co teda pak ty urážky? Ponižování celý rok? A posměšky mířené i na mou přítelkyni? A že nikdy žádný konflikt? Ale že v prváku do mě strkal, to je úplně jedno? Nebo potom i v pokračování prvního ročníku, když se do mě pouštěl Kuba, tak mi vyhrožoval? To je ale přece vlastně nic.
Inu, ve škole má přítelkyně dostala třídní důtku. Prý za to, že měla chtít Tomáše vykuchat. Pche. Výsměch! Jeho slovník! Ona by takhle nikdy nemluvila. Učitelky i s ředitelkou na jeho straně, prostě bordel! Se mnou ještě nikdo nic neřešil, do školy jsem se ještě nedostal. Ale je mi blbě z toho, co tam předvádí. Poměrně směšné je i to, že nůž má přítelkyně odevzdávala zavřený, ale paní „odbornice“ nůž otevřely a už ho neuměly zavřít. Opět výsměchu hodné. Vinu se ale samozřejmě snaží svést na mě.
Když nad celou věcí přemýšlím i zpětně, tak je z velké části na vině i škola. A proč? Protože kdyby ona zasáhla dřív, tak se to nikdy nedostane do těchto měřítek. Ten pocit, když víte, že máte pár přátel a zároveň víte, že i spoustu nepřítel. Jen nevíte, kdo je kdo. Mnoho částí za 17 let života vyletělo komínem. Snad se vrátí. Ale co když ne? A Tomáš? Však příběh ještě není u konce!