Již delší dobu si pokládám otázku: „Jakým právem mně soudíte, když mně neznáte?“ Tento článek je určen všem a současně nikomu… Pravda je taková, že nejvíc mně vytočí, když si jistí lidé myslí, že sežrali všechnu moudrost světa a náležitě vám to dávají sežrat a využívají tzv. partyzánských praktik… Není to stížnost. Není to prosba. Není to žadonění… Toto je
Pro dobrotu, na žebrotu
Tamten má to a ten zas tohle… … a když to dáme na hromadu, tak ve finále nemáme nic. Možná si říkáte, co to je za blbost. Povím vám jeden krátký příběh, který je skutečný, ale nebudu tu uvádět detaily, aby mně nemohl nikdo napadat, že jsem jej například pošpinil. Dopředu uvádím, že vše je pravda a jen v krajních
Koukej začít žít
Denně si říkám, že musí existovat NĚCO, pro co stojí ráno vylézt z postele a pro to NĚCO naplno žít. Člověk si snaží vymýšlet si, jakoukoliv podobu zábavy, ale vždy tu něco chybí. Třebaže nálada by byla, tak není koncentrace. A pokud je koncentrace, tak není dostatek sil… Je to všechno jedno s druhým a upřímně ne jednou si