Vědomí / Svědomí
Ve světě nemůžeme hledat místo pouze pro fyzično člověka, ale musíme předpokládat i s jeho idividualitou. Tudíž je zbytečné člověka nějak omezovat, protože mysl – psychično – je základem sama sebe a smysl existence.
A dokovaď se člověk nedostane na její hranici, dokud neví kudy kam, je pro něj mysl něco jako zbytečnost – neupotřebená prázdnota, něco jako neprozkoumaný vesmír. Mysl není spoutaná, to jenom myšlenky ji zkracují její rozsah do prázdna. Dokud nenajdeme sami sebe, jak chceme hledat smysl života?
Smysl života leží tam, kam se dostanou jen ti, kteří si představí mysl pouze jako příběh, který smíme režítovat my a nikoliv vlivy vašeho okolí. Ano, tady se nějak nalézá ten smysl života. Ale pouze ti, jenž nenajdeme tady v tomto světě, ti, kteří jsou v ráji rájů, tak jen ti vědí, jak najít ten nejsprávnější potenciál myšlení a v tu chvíli se přemýšlí ne jako o příběhu, o děju, ale je to vše o detailech gesta.
Nelze to najít ve většině, tam není ta důlěžitá část, protože to by to bylo příliš jednoduché. Tu najdeme v tom málu. Ovšem jak najít jedince, když stáda prasat mu berou tu svobodu, kde? Oni jim vezmou život, ale kdyby tu jejich fyzickou část mezi námi nechali, třeba by konečně byla demokracie synonymem svobody a ne vláda většiny a utlačování, ale nastoupili by tam jedinici myslící a hranic myšlení se dotýkající.
Neměli bychom ani čekat smilování a spásu. Měli bychom se snad vzbouřit a ukázat, že ego těch pouze fyzicky žijících jen omezuje to setkání s tím novým? S tím, co nám dokáže život otočit o 360° a my konečně poznáme, kde leží ta hranice. Když dokážeme zastavit proud toho myšlení, zahoďme tu hranici ještě někam v dál a pustíme se ještě do hlubšího hledání…
Toto je pro fyzičné lidstvo nedosažitelným luxusem. Ještě nikdo nedokázal svět snů s našim světem pozemským… Třeba někdo jednou nám podá svědectví ve stavu bdělém. Je však největší chybou si myslet, že žijeme, neboť toto je pouze podřimující čekárna života…
A kde je vůbec ten smysluplný život? To Vám nepovím, protože to je pro mne něco nedosažitelného…
Třeba si ještě někdo někdy bude před spaním klást otázku: „Kde vlastně končí sen a kde začíná pozemské reálno?“