Co je svoboda?
Svoboda.
To je to slovo, kterým se dnes každý ohání: „Já mám svobodu, já můžu vše!“ Ale nikdo z nich si už neuvědomuje, že za své činy i ve svobodném státě musí nést následky, protože když je svoboda neomezená, tak je to vlastně anarchie.
Jenže je tu další kámen úrazu – svoboda a spravedlnost. Bohužel, ať už demokratický nebo diktatura, nikdy nevíte, co Vás čeká. Někdy si říkám, kde že je vlastně ta hranice, kdy prezentujete jen svůj názor, kdy někoho urážíte. Zda-li pak za jednu hloupou slabiku nedostanete tyčí po hlavě, protože ať už je to 14. století, či 20. století, stejně svaly a peníze vyhrají nad moudrostí.
Svět už sice není po 23 let na dvě velké části, ale stále svoboda stále všude není jednotná. Ale jsem rád, že jsem se narodil do světa, kde nejsou bariéry, kde člověk může tak nějak říct o sobě, o politice, vyznání a obecně své smýšlení co chce a za to jej nemůžou zavřít, nebo poslat do dolů na Uran.
Všude jenom slyším: „Tak pojď s námi,“ to hlásí každá druhá znělka a já jsem vděčný za to, že mi mozek nevymyla telka. Okolo mě je tolik hloupých lidí, přes to mám svým způsobem klidné spaní, jelikož se od toho tak nějak už straním.
Když jsem byl mladší, tak sem to tak nějak neviděl, ale když sem byl donucen otevřít oči, viděl jsem to, co bych dnes radši ani neviděl, proto ten určitý pocit nesvobody, ale na druhou stranu zase určitá rovnost lidí a možnosti dnešního světa mi říkají, že já si žiji to, co si lidé dřív jen přáli.
Tak vlastně pro mě slovo svoboda znamená tohle: „Tvořit si vlastní názor, to je být svobodný člověk!“ A takovéhle myšlenky ze mne dělají toho rebela, který řve do světa: „Nebojte se mluvit!“ A doufám, že mě jednou někdo uslyší, snad i podpoří. Když se na to tak kouknu zpětně, tak jsem vlastně docela hrdý na to, co vlastně dělám, i když jen underground, protože když vidím, co jde do módy, tak se mi „zvedá kufr“. I když vlastně svoboda dovoluje téměř vše…